Recenze čtenářů

snoopy

Knížka je opravdu zajímavá, lehce pochmurná, ale skrývá i naději. Myslím, že by z ní měl Petr Muk radost (Lucie Niemela – Finsko)

,,A co na Ametyst říkáte?“ ,,No, je smutný…“ ,,A myslíte, že by se za něj Petr v této podobě nezlobil a ,,vzal ho“?“ ,,Ano, to určitě…“ (Bára Basiková)

,,Tvé básně mi mluví z duše…. Ve společnosti Zentivy…. jak trefné…. Prokleta smutkem…. a další a další… Ametyst čtu jako Bibli – stále dokola… Tohle normálně nedělám!“ (Markéta Harasimová – spisovatelka)

,,Markétko – skláním se – to jsem fakt nečekala. Na tvé stránky jsem se hned dostala a žasla jsem. Nemám všechno zatím přečtené, protože je nutné číst a prožít si to v klidu a taky není možné zhltnout všechno dohromady. Někdy tvé básně pohladí – jindy zamrazí.“ (Lilka V.)

Kde začít? Jak uchopit Ametyst? Zkusila jsem se na to podívat z více pohledů.

Pro člověka, který si před tím nepřečetl nic o autorce (o její tvorbě, životě…) a ani o tom proč Ametyst vznikl, může tato knížečka působit depresivně a v konečném efektu nepochopeně. Věřím, že i já bych se na toto dílo také tak dívala. Zcela chápu. Ale…

Teď osoba, kterou zajímá život bipolarika, tudíž život spisovatelčin. Ano je to můj úhel pohledu. Fakt jsem nemohla pochopit, jak se člověk chová, cítí, prožívá. Ametyst mi tuto realitu předhodil zcela syrovou a nedotčenou. Já jakožto člověk faktů jsem „pochopila“ . Knížka, má pro mě několik zvratů od úplné agónie přes deprese až po to, kdy si myslíte, že vše bude dobré. Ale ono né, zase bum prásk deprese a jedeme na novo. Přesně tak, to je příběh člověka, jež trpí a přitom prožívá vše na 120%. A kdy že jsem to všechno pochopila? Při aprílovém počasí. Když jsem přečetla nadpis v hlavě jen, joo teď bude popisovat výkyvy nálad, že není vše, jak vypadá atd. Chyba lávky přátelé. Přesně tahle báseň mi dala to, co jsem hledala. Jednoduše, chladně, výstižně popsáno to NĚCO pro pochopení bipolarika. Po přečtení jsem na báseň hleděla s otevřenou pusou, otřesená a v hlavě: „dělá si ze mě ta holka prdel??“.

Posledním člověkem, který nám zbývá je bipolarik sám. Pro mnohé je/bude Ametyst modlou, vysvobozujícím pocitem, hledáním sám sebe. Pokud kniha má pomáhat těmto lidem, za mě je to trefa do černého.

Proto bych strašně moc ráda viděla pokračování Ametystu s pozitivním myšlením a nadějí pro bipolariky, aby této nemoci nepodléhali.
Vzkaz pro ty, kteří se na knížku chystají a neví nic o této nemoci: nejdříve se seznamte s touto nemocí a až po té čtěte. (Michaela D.)

Ametyst mě hodně oslovil a v některých verších, co zmiňuješ,  jsem se i našla, jako bych četla z Tvé tváře, když jsem pročítala knížku.. Miluju kouzla slov českého jazyka… (Vendula Hájková)

Knížka je naprosto úžasná, protože vypovídá absolutně přesně o tom, jak to chodí v životě a můžu Ti říct, že jsem si díky některým věcem uvědomil i něco víc. Nejvíc se mi líbí Poezie, Aprílové počasí ( to bych řekl, že je sice velmi smutné, ale je to naprosto dokonalé ), Hledám místo, Boj s větrnými mlýny a další a další. Číst Tvou knížku je pro mě „povznášející“ pocit a líbí se mi i Tvoje filosofie. (Tomáš Severa)

Jsem moc ráda, že jsem si Tvou knížku mohla přečíst.. Měla jsem ji přečtenou už za 5. vlakových zastávek cestou zpět. Hlavně mě zaujala, že končí nadějí, protože ta je v životě strašně důležitá. Člověk ji nesmí za žádnou cenu ztratit. (Magda Venerová)

Zprvu samá smrt a nemocniční prostředí, pod slupkou snad naděje. Opravdu světlými momenty jsou pro mne Stopy, nebo Modlitba. Ale ze všeho nejvíce se mi líbí Sněhová vločka, ve které jsem se našla. Z každé básně cítím Tvůj dech, a to je úžasné. (Petra Lantorová)

Meggy Adfectus je pro mě pozoruhodný člověk. Žijeme ve zvláštní době, kdy se lidé chovají hůř než zvířata. Někdy mi přijde, jako by jsme žili 100 let za opicemi. Meggy se dokázala nad to všechno povznést a ukázala, že homosexualita není nebezpečná nemoc, že lidé s psychickým onemocněním nemusí být blázni, od kterých je lepší držet dál. Vydání Ametystu jsem dychtivě očekávala. Jaká je tedy knížka? Úžasná. Meggy se povedlo zachytit pocity, emoce a lásku ze svého života. Myslím, že tuhle knihu budou lidé číst stále dokola a pokaždé v ní najdou něco nového. Tato kniha vás vtáhne do atmosféry života Meggy. Budete s ní prožívat její lásku, smutek, beznaděj, ale i světlé chvilky. (Zuzka Hrubá)

Meggy, Markétko, s radostí jsem si přečetl ještě v noci pár tvých básniček, jsou to růžičky, poupátka. Věřím v tvoji budoucnost. Máš můj obdiv. (Jirka Frišaut – Český rozhlas Brno)

Vzhledem k tomu ze nejsem bipolarik tak jsem sem tam neco nepobrala, ale spoustu veci je tam krasne padnoucich. V nekterych citim i sebe. (Pavla Balinová)

Jsem optimistický debil, takže pro mě tam bylo víc deprese. (A.S. – ambulantní psychiatrička)

Konečně jsem knížku přečetla jedním dechem, naprosto jsem se v tom našla, neskutečná.  (Anonym)

Je veľmi zvláštne, ako sa nekonečné množstvo rôznych pocitov dokáže zmestiť do tak malej knižočky, s mimochodom krásne smutným obalom. Vraví sa – nesúď knihu podľa obalu. Pri Ametyste to však očividne neplatí.

Prvý kontakt s Ametystom vyzeral tak, že som držala dielo v rukách nevediac o tom, čo sa v ňom skrýva. Zaujali ma kombinácie farieb až po osobu, ktorá schúlená leží na zemi. Zamyslene sedím a pozerám. V spomienkach som blúdila s tým, že mi to veľmi pripomína isté situácie zo života a to som ani nezačala čítať. Zamyslená sedím a vravím si, že dobre, tak teraz otvor a začni vnímať aj vnútro diela. Prvé písmenká, prvý verš, prvá strofa. Stop. Ešte hlbšie zamyslená, chcieť poriadne vnímať pocity autora. Pokračovala som. Ďalšia strofa, prvý opísaný pocit v krásnej kombinácii slov za mnou. Neviem koľko ľudí čítalo toto skvostné dielo, koľko ľudí skutočne vnímalo, pretože sú to fakt ,,silné“ verše. Netuším či sa niekto v Ametyste našiel, ale čo sa mňa osobne týka, tak nejdem sa venovať jednotlivým básňam, ale Ametystu, ako celku. Niekto si myslí, že je depresívny, niekto si myslí, že niečo je zaujímavo krásne a podobne. Ja sa skôr zaoberám tým, že keď človek niečo takéto napíše, krásne smutné, a ešte aj v takých kombináciách slov, tak musí mať neskutočne obrovskú vnímavosť okolitého sveta a nesmierny talent, pretože toto, ako ja vravím, programový človek nikdy nedokáže. Programový človek, ktorý myslí povrchne, všade sa ponáhľa a ostatné veci s tým spojené. No jednoducho nedokáže! Nevníma ani, že niečo je v živote, tak priveľmi ťažkopádne. Človek, ktorý toto dokáže, tak mu zároveň nezávidím z toho dôvodu nakoľko nie je každý človek, ako on a on sa musí cítiť sám a nepochopený s pocitom, že nie je z tejto planéty. Zároveň mu závidím to, že keď nájde dušu, jemu podobnú, tak si toho bude plne vážiť priam až neveriacky ceniť! Prečo? No lebo programoví ľudia už zabudli, aké sú hodnoty a nevedia sa ani tak tešiť z maličkostí. Tento človek to podľa mňa dokáže, keď na to príde.

S obrovským rešpektom vnorila svoju tvár do Ametystu, sala tak obyčajnú vôňu papiera, pozrela sa na svet okolo a pomyslela si, že aspoň nie som sama… (Simona Callaina – Slovensko)

Markétko, Ametyst mám pořád s sebou. Moc pro mě znamená stejně jako Ty. V mnoha verších jsem našla sama sebe a vím že nejsem jediná. Některé verše jsou sice drsnější, ale jsou psané s citem. Obdivuji Tě a držím pěstičky v další tvorbě. Těším se :-) (Ivet)

Ametyst je dobrej…pravdivej, jen pravdivej až moc…vidím v tom sebe samu… možná proto se mi to líbí, ale každý nemusí mít stejný pohled… hodně jsi otevřela duši a já Ti za to děkuju…Autorka otevřela svojí duši a v Ametystu nám předložila spousta existenčních otázek. Napsala, co mnozí z nás sami cítí, ale málokdy o tom mluví. Mnozí se se svýmy pocity nedokáží vypořádat, stejně jako já… A Ametyst je pro mě něčím, co dává oporu a říká…“nejsi v tom sama“ (Dia Nicol)



« Předcházející příspěvky